Recenze: Insomnium – Winter’s Gate

Od vydání „Winter’s Gate“ už uplynula nějaká doba a posluchači měli čas se s albem seznámit dost důkladně. Moje první reakce na něj byla poměrně chladná, v první fázi dokonce striktně odmítavá, ale už při prvním poslechu jsem věděla, že budu tentokrát potřebovat delší čas na seznámení. Insomnium zvolili komplikovanější přístup ke svému obvyklému posluchači a pokusili se o zátěžový test vztahu mezi sebou a svými fanoušky. Nakonec mohu říct, že se jim jejich risk vyplatil, pořád mi ale v hlavě zůstává několik myšlenek, které se nesnadno odbourávají.

Poslouchám „Winter’s Gate“ a nemůžu se ubránit pocitu srovnání s jinou deskou, kterou je „Tulimyrsky“ od Moonsorrow. Je to také ucelený hudební projekt, pochází ze stejné země, má něčím velice podobný charakter. Vyprávěcí charakter. Také jde o příběh, o knihu, o dlouhou runu, která nás uvádí do děje, odehrávajícího se daleko od bezpečí našich domovů, ranní kávy a monitorů. Je to skvělý příběh se silnými momenty. S chvilkami, které nejsou tak úplně charakteristické pro styl Insomnia, a pak s dlouhými pasážemi, které fanoušek kapely důvěrně zná. Niilo Sevänen se ostatně nikdy netajil tím, že má „Tulimyrsky“ rád, asi jako většina finských hudebníků a před začátkem nahrávání „Winter’s Gate“ si ho rád pouštěl.

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Ve „Winter’s Gate“ se příběh odvíjí v duchu Insomnia, velice klidně, Sevänen vypráví, neburcuje, nekřičí, je runopěvec, ne účastník děje. To se mi líbí moc. Když odmyslím konkrétní text a nechám si vyprávět příběh beze slov, ve kterém budu hudbu považovat za dějovou linku, pak v dramatičnosti nemá Henri Sorvali se svým slavným EP „Tulimyrsky“ konkurenci. Insomnium si zase umí hodně jemně hrát s klidovou atmosférou a udržovat ji v nezměněném tempu. Ve vyprávění je silnější skupina z Kotky. Umí vykouzlit sofistikovanější děj, na druhou stranu neutrhne srdce množstvím hudebních nápadů, i když jich člověk ve „Winter’s Gate“ najde docela dost.

Moc se bojím napsat, že Insomnium dospělo ke svému vrcholu, na to jsou to příliš dobří hudebníci, a za dva, tři roky mohou vytvořit něco hutnějšího, atmosféričtějšího a silnějšího. Rozhodně je ale „Winter’s Gate“ hodně zralá a plná hudba. Posluchač si ji musí oblíbit postupně, musí mít chuť si nechat vyprávět a musí si udělat čas na vstřebání. Tahle deska nefunguje jako kulisa ve sluchátkách při cestě do práce. Je to příliš velká, rozlehlá plocha hudby.

Šepotající vyprávění nehoří jako „Tulimyrsky“, ale padá spolu s vločkami na zamrzlou řeku, která pomalu proudí kdesi pod ledem. Je to pohádka pro hodné děti, které trpělivě čekaly, kam se vyvine velice silný zážitek z alba „Shadows of the Dying Sun“. Žádná část nefunguje sama o sobě, album jde poslouchat jedině jako celek, není v něm žádné ostré ohraničení, předěl, který by narušil dojem neustále se pohybujícího toku. To plynutí je hodně příjemné, neobsahuje žádnou silnou gradaci, která vyžene srdce na vrchol. Pohybuje se v přímce, ne v dramatických křivkách.

Niilo Sevänen i Markus Vanhala si určitě hodně užili svůj obrovský prostor a hodně mě potěšil Markus Hirvonen, který v pozadí rozechvívá neustále děj gradující vibrací. Může mě jen trochu mrzet, že se pocitově trochu propadl vliv Villeho Frimana, ale to může být jen dojem člověka, který neviděl tvůrcům pod ruce. Je to deska, která hodně vypovídá o frontmanovi, má trochu pel sólového projektu, Sevänen je tu bájný mýtický Väinämöinen, to on kouzlí za doprovodu kouzelných strun kytary, která vede jakýsi druhý plán příběhu. Mám chuť napsat skoro heretickou myšlenku, že „Winter’s Gate“ je Niilo Sevänen a ne Insomnium, ale to by nebylo k tak kvalitnímu projektu fér.

Nedokážu zatím říct, jestli je to nejlepší album od Insomnia. Za prvé, protože každé z jejich alb mám nekriticky ráda, zvlášť „Since the Day It All Came Down“, u kterého si nejde nezamilovat tu objevnou kytaru a neustálá hudební překvapení. Za druhé proto, že „Winter’s Gate“ je prostě jiné Insomnium, a díky tomu, že jde o vyprávěnou povídku, nikoli o písně, nemůže být tak naléhavé a osobní. Ani si takový cíl neklade. Spolu s ucelenou grafikou, moc pěkným vinylem a celkovou koncepcí je natolik zajímavé a zdařilé, že určitě patří mezi top alba vydaná v jezerní zemi za poslední rok.

Insomnium - Winter's Gate

8.8

Písně

8.0/10

Originalita

9.0/10

Produkce

8.0/10

Zpěv

9.0/10

Nástroje

10.0/10

Klady

• originální námět
• vynikající instrumentace

Zápory

• odosobněné