Recenze: Marianas Rest – Ruins

Když v roce 2016 vydala kapela Marianas Rest své první dlouhohrající album „Horror Vacui“, zaujala poměrně široké publikum i recenzenty zaměřené na death/doom metal. Debutové album znělo více než slibně a to, že je Marianas Rest zajímavý projekt, dokázal i fakt, že si kapelu na své turné do Ruska vzali slavní Dark Tranquility. Od roku 2016 se viditelně nic velkého nedělo. Kapela o sobě dávala znát jen velmi nenápadně, doznala nějakou tu změnu v line-upu a příliš se neprosazovala. První album se ale dostalo do povědomí a rozhodně nezapadlo, naopak. Přestože měli Marianas Rest za sebou jen „Horror Vacui“, etablovali se jako nová melodická naděje z finské Kotky, která se může chlubit více melodeathovými zářezy v podobě slavných uskupení.

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Když jsem se dozvěděla, že Marianas Rest začínají pracovat na novém albu, bylo mi jasné, že nahrávání nebude příliš rychlá záležitost. Členové kapely se museli znovu sehrát v novém složení, vytvořit kvalitní skladby a také se rozhodnout, zda budou pokračovat v linii nastolené debutem, nebo jestli se posunou dál. Čas na to byl ideální a chuť experimentovat také. Ostatně, členové kapely nejsou jednostranně zaměření hudebníci, pohybují se ve více projektech a mohou čerpat z vlivů, které jsou jim blízké. Marianas Rest se snaží jít po hledání svého vlastního typického zvuku, který by je definoval a který by je odlišoval od srovnatelných kapel. Po poslechu nového alba je nutno přiznat, že se tento záměr kapele daří. Jejich styl jsem poznala od první skladby. Marianas Rest jsou snadno rozpoznatelní a na nedostatek originality si nemohou stěžovat.

Nové album „Ruins“, které vychází pod hlavičkou Inverse Records tento rok, vsadilo na hutnou, depresivní atmosféru, výrazný zvuk basy a hodně výraznou syrovost. Samozřejmě, zůstává velmi charakteristický řezavý scream frontmana. Jaakko Mäntymaa je rozhodně nezaměnitelný a člověku zůstává styl jeho projevu v hlavě. Trpce svíravý hlas, který je skoro zbavený lidskosti, si Mäntymaa obrousil u metalocorových ID: Exorcist, ale teprve tady, s Marianas Rest, mohl rozvinout veškeré odstíny své vrozené hlasové krutosti. Vokalista je tu hodně významný solitér, opřený o zdánlivě jednoduché kytarové riffy. Nástroje se nesnaží o žádná výrazná sóla nebo vynikání, hudba je podřízená vokalistově projevu, je to silný, bouřlivý doprovodný prvek, působící u většiny skladeb jako monolit. Marianas Rest staví především na výrazovém pojetí vokalisty, který moří své hlasivky k prasknutí.

Velmi nenápadně, ale chytře staví klávesové party Aapo Koivisto, muž, kterého asi posluchači znají především z jeho kmenové kapely Omnium Gatherum. Koivisto na albu také nevyniká, soustředí se na hutný, konzistentní základ, od kterého se může odrážet sdělení vyprávěné vokalistou. Spolu s ním se veze melancholický, plný zvuk obou kytar. Zakladatel a tahoun kapely Harri Sunila se nijak nedere kupředu, i když je slyšitelné, že by na výraznější sóla měl dech, sílu i techniku. Nico Mänttäri je také velmi umírněný, obě kytary mají krásný souzvuk a v některých místech zní opravdu špičkově. Kdo dostal velký prostor, to je nováček kapely Niko Lindman, basák, který si svůj prostor rozhodně zaslouží. V každé skladbě je velmi zřetelný důraz na basu, která symbolizuje doomový základ kapely. Lindman je navíc excelentní technik a je radost poslouchat basáka, který si dokáže pohrát. Nico Heininen, bubeník Marianas Rest, na sobě zapracoval a je znát, že se od prvního alba velice posunul kupředu.

„Ruins“ je vyvážené album, možná trochu jinak depresivní než „Horror Vacui“. Zní usedleji a osaměleji, zpěv je možná ještě syrovější a krutější. Post-apokalyptická prázdnota, vanoucí z jednoduchých, melodických motivů, člověka naplňuje tíživým smutkem. Melancholie alba je velmi hmotná, zřetelná. Marianas Rest své hudební postupy prohloubili a nebáli se je víc vyrýsovat. Díky tomu některé skladby, například „Shadows“ nebo „Restitution“, získaly na mnohem větší síle a tvrdosti. Celé album je jako pohlazení struhadlem. Je to elegantní, ale bolestný kousek, který si člověk asi pustí jen, pokud bude předem vědět, že tu tíži unese. Na druhou stranu, i když jde o velice temný a depresivní kousek, rozhodně mu nechybí dynamický náboj a energie. V některých pasážích má album nádech hororového soundtracku, jeho atmosféra je skutečně mrazivá, jako finský záliv na prahu předjaří.

„Ruins“ je velice dobře vystavěné album se silnou atmosférou, kvalitními melodickými prvky, originální vokální složkou a moc pěknou instrumentací. Labelu se podařilo ulovit skutečně pěknou rybu, Marianas Rest je chytlavá kapela a jistě si svou fanouškovskou základnu po vydání nového alba rozšíří i o ty, kteří o ní ještě neslyšeli.

Pokud se chcete dozvědět víc o kapele Marianas Rest, přečtěte si o ní zde:

https://obscuro.cz/finsky-koutek-predstavuje-marianas-rest/

Album vyjde 26. dubna 2019 u Inverse Records.

Images: ©Inverse Records