Mám obecně ráda kapely z finského Oulu. Asi chlad toho severněji položeného města způsobuje, že místní muzika zní většinou dravěji, jako potok pod ledem, syrověji a tak nějak méně mysticky. Black metalové kapely v Oulu nepřevažují, zato těch melodeathových, thrashových nebo stoner metalových byste tu našli dost. Tentokrát se mi do ruky dostala nahrávka víc rocková než metalová, a abych pravdu řekla, přidělala mi trochu vrásek. Nejen proto, že nejsem ten nejtypičtější fanoušek rocku na světě, ale hlavně, protože jsem už dlouho neměla tak rozporuplné pocity z poslechu.
Zarthas jsou severští rockeři, kteří staví především na nosném kytarovém zvuku. Je to rozhodně jejich silná stránka a oni jsou si toho vědomi, takže nechávají oběma svým kytaristům, Laurimu Huovinenovi i Jarmovi Luttinenovi, dost prostoru na to, aby se vyřádili. Jsou oba hodně zdatní a kytarová páteř songů zní velice pěkně. Lauri je zdatný frontman a tady hned narazím hlavou do zdi, protože vůbec nevím, jak se ke zpěvákovi postavit. V některé skladbě si říkám, že je víc než dobrý, dokonce vynikající, a v některé jsem dost rozpačitá. Rozporuplný projev sympatického Fina totiž občas muziku táhne a občas jí trochu technicky škodí.
Jsem hned na začátku u jádra věci. Zarthas jsou totiž stejně dobří, jako jsou všední, zajímaví stejně jako nezajímaví. A s tímhle rozporem se mi nesnadno pracuje. Při poslechu byly chvíle, kdy mě album nesmírně bavilo, chvíle, kdy jsem se okázale nudila, a chvíle, kdy jsem měla chuť raději nic nepsat, abych kapelu, která má určitě velký potenciál, nepoškodila.
Znáte určitě ten stav mysli, kdy si říkáte, stačilo by málo a tahle muzika by ohromně táhla. Jenže přesně to „něco“ často skladbám chybí. Ze zajímavého melodického nápadu se nevyklube nic než nápad, který shodí dost otřepané fráze. Zarthas tíhnou k retro zvuku, ale nedotáhnou ho. Určitě by hráli vynikající stoner, jenže si vybrali jinou cestu a to „něco“, které jim chybí, je dobrý skladatel. Je strašná škoda, že tak úžasné kytarové party, skvělé riffy a zajímavá instrumentální místa srazí klišé, které nenabízí víc.
Věřím, že kdybych Zarthas slyšela živě, se sklenicí piva v ruce, v klubu s příjemnou atmosférou, užila bych si je, ale na album je to prostě málo. Sanni Luttinen je určitě dobrá klávesistka, jenže není moc slyšet. Z jejího talentu by se dalo vytěžit víc, stejně jako z talentu bicmana Janiho Vahery. V kapele se sešlo několik ohromně talentovaných lidí, kteří by nutně potřebovali nápad a někoho, kdo by nápad dodal, a někoho, kdo by dodal lepší aranže. Pokud kapela nepůjde tímhle směrem, těžko vystoupí z průměru.
Co napsat závěrem? Kupodivu jsou i takoví recenzenti, kteří si nelibují v negativní kritice. Ráda chválím skvělou hudbu. V případě Zarthas můžu chválit talent, ale někdy talent nestačí.
Zarthas
Finsko
label: WormHoleDeath
Zarthas-Reflections
