Když v roce 2003 Jari Mäenpää, zpěvák a kytarista Ensifera, založil Wintersun, nikdo by nesázel na to, že novinka prorazí. V roce 2004 ale vyšlo první album nového projektu, nazvané prostě „Wintersun“, a zázrak se kupodivu konal. I když bylo album ještě hodně ovlivněné zvukem Ensifera, získalo si velké množství posluchačů a Mäenpää mohl být klidný. Po odchodu z Ensifera jeho kariéra nezanikla, ale začala získávat třpytivé odlesky.
Leader získal pro svůj projekt vynikajícího bubeníka, kterým nebyl nikdo menší než Kai Hahto (Swallow the Sun), a z helsinských Imperanon se k nové formaci přidal nadějný Teemu Mäntysaari. O rok později se k Wintersun přidal basák Jukka Koskinen (Amberian Dawn, Naildown) a Wintersun mohli začít dobývat dost přeplněné pole finského symfonického melodeathu.
Od počátku Mäenpää prodával kromě hudby i svůj vlastní příběh a projevoval dost velký marketingový talent. Na album „Time I.“ se tedy čekalo opravdu s napětím, které dokázal Jari Mäenpää udržovat neuvěřitelných osm let. A čekání se fanouškům vyplatilo. Byli nadšení. Méně tak už kritika, která hodnotila novinku roku 2012 o hodně přísněji než oddaní věřící. Pořád ale platilo, že Wintersun je ve svém žánru velice dobrá kapela, která umí zaujmout, a občasné sklony ke kýči se dají pominout mávnutím ruky.
Od roku 2012 uplynulo dost času, během něhož se čekalo na pokračování úspěšného projektu. Mäenpää dokázal nemožné. Celé roky se totiž pozornost upřená na jeho osobu nezmenšila. Z hudebníka se stal absolutně úspěšný marketér. A nutno mu složit poklonu, protože i když neměl nic, co by mohl nabídnout posluchačům, několik let prodával prostě sám sebe.
Wintersun nepřišli ani se singlem nebo s novým videem. Sociální sítě se ale plnily fotografiemi členů kapely. Fanoušci sice začínali vytvářet vtipy na vydání nového „Time“, v zásadě ale kapele odpouštěli leccos. Pod desítkami fotografií, na nichž Teemu Mäntysaari nechává šlechtit své vlající vlasy a posléze okouzlí vzdychající fanynky epickým postojem s novou kytarou, se sice objevovala exaltovaná srdíčka a množství rozšklebených smajlíků, občas se ovšem nějaký šťoura zeptal, jestli kromě nového stylingu Mäntysaariho kadeří uvidíme i cover nové desky, na což kapela odpovídala dalšími tunami fotografií z nahrávání několika stop tajemného díla.
Na sklonku roku 2016 Jari Mäenpää vyrukoval s novým příběhem, který na pár týdnů odložil nervózní poptávku po albu. Jeho tvrzení, že nemůže zároveň hrát na kytaru a zároveň zpívat, fanoušci velice prožívali, fanynky tvrdily, že je to důkaz o frontmanově mužství, protože muži přece nemohou dělat dvě věci zároveň, a skeptici se ptali, jestli Alexi Laiho získá titul čestné ženy… Po tomto intermezzu se začaly na sítích objevovat další desítky fotografií, z nichž jedna zaujala. Její příběh zněl: Wintersun má prázdný účet, frontman je v šoku. Fanoušci se bavili dobrým vtipem, skeptici zvedli obočí. Nové album nevyšlo.
Nakonec Wintersun přeci jen uznali, že by více než čtyřleté čekání věrných následovníků zasloužilo odměnu, a metalové webziny i tištěné časopisy ozdobila zpráva o vydání alba v roce 2017. A tento rok zahájili Wintersun opravdu velkolepě.
Nejprve nadchli své fanoušky oznámením o vydání nového alba, poté zveřejnili i jeho název „The Forest Seasons“, takže zmatení fanoušci zahrnuli Jariho dotazy, proč nejde o „Time II.“, a nakonec přeci jen pozvedli koutky a začali se těšit. Sociální sítě zaplavil cover novinky, o které se zájemci dozvěděli, že nebude dostupná na streamu, a že bude tak úžasná, aby vynahradila všem zklamání z nevydání dlouho slibovaného „Time II.“ Fanoušci, zvyklí jásat, jásali a chválili. Skeptici podotýkali, že cover vypadá jako kříženec ruské pohádky, náborového letáčku svědků Jehovových a digitální halucinace finské veverky, ale potlesk převážil.
Wintersun udělali další marketingový krok vpřed. Vtip o prázdném účtu se stal vážnou žádostí o podporu. Posluchači sice neslyšeli, jestli album opravdu bude stát za to, ale Wintersun je místo skvělého singlu, který by nalákal na novou tvorbu, oblažili videem s docela jinou písničkou, nazvanou docela prostě „Crowdfunding“. Kapela žádá podporu fanoušků, což by nebylo ještě tak zajímavé, ale ti, kdo milovali desetiminutovky se známým prodavačem zázraků Horstem Fuchsem, který dokázal prodat lidem struhadlo za pouhých tisíc korun a k tomu jim vnutit překapávač a fén pro pudla zdarma, zažili něco podobného, když jim Mäenpää nabídl za pouhých 50 eur možnost stažení své geniální novinky, aniž by se mohli dotknout halucinogenního obalu v jeho fyzické podobě.
Za, cituji: „4 monumentální songy a 54 minut epického metalu“ těch padesát zanedbatelných papírků přece stojí. Ostatně, monumentální song člověk na ulici nenajde.
Jariho kariéra – coby prodavače snů – je fascinující. A vychází. Kapela je už na více než polovině cílové částky, kterou si stanovila, a i když lidé nevěřícně kroutí hlavou, zdá se, že Mäenpää znovu dokáže zopakovat zázrak a posunout laťku výš. Nedbá na pošklebování ani na nechápavé zvedání obočí svých kolegů, kteří jsou jinak v rámci finské metalové scény velice solidární. Wintersun jako marketingový projekt prostě vyšel. Jestli je opravdu tak výjimečný a úžasný i hudebně, ukáže až čas… anebo „Time II.“
image: Wintersun
