Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Vintage Wine, to je nápaditá středočeská kapela spojující prvky různých folklórů. Na samém konci loňského roku vydala skupina novou desku „Dryghtyn“, které se dnes podíváme na zoubek. Hned ze začátku nás intro přesune do atmosféry starobylého rituálu doprovázeného mluveným slovem, po kterém jemné tóny strunných nástrojů rozezní první skladbu. Krásné melodické linky, rázný refrén, ve kterém zaznívá sborové „Hej!“, což jisté nenechá v klidu publikum na koncertech (a není to jediná skladba z tohoto alba, kde se s tímto setkáme). Chvilku jsem si sice musel zvykat na barvu hlasu, na druhou stranu je nahrán krásně srozumitelně a text se dá…

Hodnotila jsem čtyři alba, nějaké ty singly, dělala rozhovor, sledovala dlouhodobě vývoj kapely. Od roku 2013, kdy Wolfheart vznikli, s nimi vlastně žiju v symbióze. Dá se říct, že Tuomas Saukkonen je pro mě do jisté míry otevřená kniha. Mohu s klidem říct, že jsem znalec jeho tvorby. A přesto. Už čtyřikrát jsem psala, že Saukkonen je na vrcholu kariéry a tvůrčích sil. Jenže on není. Wolfheart přicházejí s novým albem „Wolves of Karelia“ a kritik může jen bezradně napsat, že Tuomas Saukkonen zdaleka není na vrcholu tvůrčích sil. Ten chlap je jako lokomotiva. A viditelně má nevyčerpatelnou zásobu uhlí. Karelští vlci…

Kalifornští Mountaineer přicházejí tentokrát s hutnou a tesknou hudbou, která není snadná na poslech a ve které převažují dominantní bubny, evokující dopady ran na naše záda. Je to už třetí album vydané pod hlavičkou neortodoxních Lifeforce Records a určitě jde o nevšední hudbu, která by neměla zaniknout. Naopak, v roce, který nás svazuje a zbavuje svobody, je „Bloodletting“ dokonalým vyjádřením našich prožitků. Když jsem před dvěma lety recenzovala „Passages“, byla jsem dost nadšená, album znělo skvěle. Ale nevrylo se natolik hluboko, abych se k němu pravidelně vracela, ostatně, to se mi stává jen tak s dvaceti alby ročně. Mountaineer se prostě nedostali do osobního…

Neurotic Machinery je kapela ze západních Čech, která hraje progresivní death metal. Kapela od svého vzniku v roce 2006 natočila už řadu alb. Mezi každou deskou je cítit posun a jejich poslední deska „Cognitive Dissonance“ (2019) byla skutečně zralým moderním metalovým počinem. Neurotic Machinery hrají moderní progresivní death metal s prvky metalcoru a djentu, jejich styl lze přirovnat ke kapelám jako Fallujah, The Faceless či Gojira. Zvuk těchto kapel je často výsledkem syntézy různých moderních metalových stylů a totéž platí pro Neurotic Machienry. Ti také čerpají z různých stylů a dosáhli uceleného, vyváženého výrazu. „Cognitive Dissonance“ mě zaujalo svojí svěží lehkostí:…

Po třech letech čekání vyšlo třetí album severofinských Nicumo, nazvané „Inertia“. Finské metalové melodično tak získalo novou položku do sbírky. V temných dobách izolace nám Nicumo přinášejí osvěžující pohled na smutek. S nimi se to dá zvládnout. https://www.youtube.com/watch?v=DWVMQDiVcZI Pětice hudebníků ze severního Finska se dala dohromady v roce 2007 a nutno podotknout, že až na jednu změnu je line-up kapely velice stálý, což je na výsledné tvorbě hodně znát. Kytarista Atte Jääskelä, který kapelu zakládal, si splnil sen. Nicumo byl jeho první pokus a hned dostatečně úspěšný, aby dokázal už o tři roky později vyjít na světlo s prvním EP „Close Our Eyes…

Máte-li chuť na melancholické okénko, mám pro vás jeden tip! Přesně tak. Kapela Toothwalker dala dohromady nové album s názvem „Twentytwo“ a kromě djentových pasáží se dočkáte výhradně jemných melodií. Přesně takových, jaké byste čekali od kapely post-rockového směru. Když jsem slyšela první ukázku, tj. song „Letters“, říkala jsem si, že tohle dílo bude na můj vkus příliš přeslazené. Po chvíli mě ale překvapilo, jak kapela dokázala zvládnout propojení jemného post-rocku s tvrdou, djentovskou, dvojkovou soustavou. Rozhodně to není žádná uspávačka, byť se to tak na první pocit může zdát. Kapela má v tomto směru slušný potenciál. Je to originální,…

Jako rtuť, jako tekuté písky, jako neklidné moře, tak by se dala charakterizovat existence doomové formace Clouds. Schválně nepoužívám slovo kapela, protože line-up se přelévá, zaniká, vzniká a mění se. Jako tekuté písky, jako rtuť. Jen jedno zůstává. Podivuhodná hudba, která tepe v rytmu obnaženého srdce na dlani. Album „Durere“ předestírá opět příběhy hlubokého smutku, poznání vlastní smrtelnosti a křehkosti, ukryté hluboko v našem nitru. https://www.youtube.com/watch?v=u2aV0pZZ7Ps Clouds v jistém smyslu opravdu nejsou hudební skupinou, Clouds jsou oblaka jediného nebe, představovaného jedinou postavou. Daniel Neagoe je naprosto unikátní umělec na poli doom metalu, osobnost, která je vlastně neviditelná pro ty, kdo neprošli zasvěcením.…

O švédských Soliloquium už jsem před nějakým časem psala a představovala je českým posluchačům. Vzhledem k tomu, že v březnu letošního roku vyjde třetí dlouhohrající album těchto švédských progresivních doom metalistů, asi by bylo dobré existenci nenápadné kapely znovu připomenout. Prosadit se na velmi zaplněné švédské metalové scéně není nic snadného, protože na nejvyšších příčkách se pevně drží ostrými drápy pěkná řádka vrcholných predátorů, jejichž kvality oceňuje celý svět. Švédsko ještě stále platí za metalového tahouna, i když jeho pozice v mnoha ohledech slábnou. Další nebezpečí pro méně známé švédské kapely dřímá na druhé straně monitoru, kde sedí dravá kritika.…

Temní nositelé světla Purmana vyrážejí na další pekelnou bitvu a jejich silnou zbraní je nyní nové, v řadě druhé album „Flame of Rebellion“. Celý příběh začíná velmi zdařilým intrem, které je jenom potvrzením toho, že tenhle boj nebude žádnou pohádkou, ale bude se jednat o cestu nasáklou černotou, dynamickou a hřmotně pulsující energií. Svůj death-metalový základ, který nádherně předvedli na debutu „Lioness“, Purnama nezapře, ale k mému potěšení je zde přidáno více blackového koření v podobě uhrančivých riffů, které mají tendence si vás obmotat svými pařáty a strnout až do hlubin melancholické temnoty. A věřte, že se necháte strhnout…

Morna. Kapela, která na svém rodném Slovensku vzbudila poprask na hudební scéně. A není divu. Tato parta je plná hudebních profesionálů a rozhodně stojí za zmínku. Každá skladba je plná melodických pasáží, ze kterých by nejeden z vás dostal eargasm. Obzvlášť si tady přijdete na chuť vy všichni, kteří posloucháte kapely, jako je Opeth nebo Porcupine Tree. Celé album „Entient Cultist“ je výborně propracované. Osobně jsem se při prvních skladbách zaposlouchala do každého tónu a byly to okamžiky, které mě vyvedly mimo realitu. Ty okamžiky, při kterých jsem zapomněla na vše kolem a byla jsem pouze ve světě složitých, zato…

1 5 6 7 8 9 42