Prohlížíte: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Plzeňská formace Avidity for… naklusala po třech letech od vydání alba „Na svůj osud se nadřeš“ do studia Accent Plzeň, aby nahrála svou druhou desku. Pod dohledem Pavla Černegyho tak vznikla deska „Restart“, kde si odbývá premiéru nový zpěvák kapely, Lukáš „Joy“Justich. Přiznám se, že jsem dosud o Avidity for… neslyšel, a tak jsem nevěděl, co mě čeká. Jako žánr má kapela uveden symfonický metal, což mě zarazilo, protože to není můj šálek, ale člověk neustále poznává nové věci, a v muzice tím tuplem. No nic, CD v přehrávači, prst zatlačil na tlačítko play a je tu intro v podobě…

Jestli na začátku roku ovládli funerálně doomovou scénu faerští Hamferđ, pak jaro bezesporu patří Britům. Eye of Solitude je stálice, která letos v květnu vydala už páté album. Těžkotonážní, smutkem posedlý funerální doom, plný temnoty, se vleče v tom nejpomalejším tempu, jaké je ještě udržitelné pro posluchače i pro hudebníky. Britští mistři ponurosti ale vědí, jak pracovat s těmi, kdo se rozhodli propadnout tomuto obtížně poslouchatelnému žánru. Album „Slaves to Solitude“ představuje funeral doom v jeho nejvyšší formě. Při srovnání s nejvýraznějšími doomovými alby poslední doby, tedy s „Támsins likam“ výše zmíněných Hamferđ, „Destin“ mezinárodního uskupení Clouds a s „No Stars Upon the Bridge“…

Nová deska Bloody Obsession nese název Husaria. Název v polštině není náhodný, ale poukazuje na inspiraci husarskými válkami v 16. a 17. století na území tehdejší republiky obou národů. Myšlenka pro takto tématickou desku vznikla díky lásce k historii válek. Velkou múzou byl také román Henryka Sienkiewicze – Ogniem i Meiczem. V jednotlivých skladbách jsou odhalovány skutečnosti, které se udály na pozadí tohoto historického období a dohromady tvoří menší příběh. Prostřednictvím těchto skladeb se podíváme nejen na klasický nájezd husarské jízdy na nepřítele, ale také zjistíme něco víc o Bohdanu Chmelnickém, Záporožských kozácích a o velkém Chánovi. Doprovázeni válečnickými zpěvy se…

Když jsem dostala tak skvělou příležitost, jako sednout si k recenzi nového alba „Land of the Ending Time“, které oficiálně představí finská Suotana 25. května, v žaludku se mi usadilo příjemné brnění, spojené s očekáváním. Suotana totiž očekávání probouzí. Asi stejně jako jiné kapely, které svým debutovým albem nadzdvihly fanoušky ze židlí a donutily je tleskat vstoje. Všichni, kdo jsme byli nadšení z prvního dlouhohrajícícího alba „Frostrealm“ teď napětím ani nedýcháme,protože druhé album s sebou vždycky přináší otázky. Bude tak dobré, jako první? Lepší nebo horší? Já už odpověď na své otázky znám. A fanoušci Suotany si je zodpoví za pár dní. Suotana patří mezi…

Ulvegr, projekt dvojice Helg (KZOHH, Khors, ex Ygg) a Odalv (Elderblood, KZOHH, ex Nokturnal Mortum, ex Ygg), platí za jedno z nejuznávanějších jmen ukrajinské BM scény mezi lidmi, kteří se na undergroundové scéně pohybují. Předchozí nahrávka „Titahion: Kaos Manifest“ byla nečekaným tahem, protože se v jejím případě Ukrajinci inspirovali egyptskou mytologií a Lovecraftem, díky čemuž jinak agresivní tvorba dvojice obsáhla exotické ambientní pasáže. Přes nezměrné kvality tento tah povíce lidí nepochopilo. Ulvegr vsadili na atmosferičtější hudební produkci a některé to prostě nechytlo. Na desce jsem také vycítil vliv KZOHH, kteří v té době získávali na renomé více a více. V…

Metalcorová pevnina se opět otřásla v základech a porodila novou existenci v podobě čerstvého alba australských Parkway Drive. Jejich zbrusu nový počin „Reverence“ způsobil pořádné zemětřesení a rozházel jejich fanouškovskou základnu. Předtím, než jsem se k jeho poslechu dostala, ze všech stran se na mě valily vesměs negativní emoce a názory metalových elitistů, kteří svou oblíbenou kapelu strhli do propasti zapomění, křečovitě si střežíce alba „Atlas“ a „Horizons“. Než se nové dětátko vyplavilo na zemský povrch, byli nám nabídnuty tři singly, z nichž na mě silně zapůsobil jen jeden, a to „Wishing Wells“. U ostatních jsem i já sama tušila…

Fragments of Unbecoming nejsou na scéně nováčky. Už od roku 2002 tvoří jednolitý koncept svojí hudby. Kdo Fragments zná, asi ví, že jejich první album „Bloodred Tales: Chapter I. – The Crimson Season“ bylo zároveň první kapitolou rozsáhlého konceptu, který je vytvářen už šestnáct let. Po pravdě, první album mě nijak nenadchlo, znělo trochu tupě, jeho syrovost nevypadala jako záměr, ale jako neumětelství, a hudba mě nudila. V pokračování příběhu, nazvaném „Skywards: Chater II. – A Sylphe’s Ascension“, se už dělo víc věcí. Hudba ale zůstávala trochu v pozadí příběhu a díky své neměnnosti působila víc jako black než melodeath. Konceptu Fragments…

Symfonický metal je velmi široký pojem a jeho zastoupení je na scéně opravdu ve velké koncentraci, jak už u začínajících kapel, tak u těch „profláknutých“. I přes to, jak často omílaný tento žánr je, řekla bych, že je velmi složitý na profesionální podání. A symphonic metalové album se mi dostalo do ruky i tentokrát a bylo jím album „Za hradbami času“ od kapely Rosa Nocturna. Ze všeho nejdřív je ale nutné osvětlit význam slova kapela, které v tomto případě není nevhodnějším označením. Rosa Nocturna byla dlouho kapelou, ale po odchodu všech členů, kromě Tondy Bučka aka Gabriela, zůstala Rosa Nocturna čistě…

Formace Et Moriemur, o které se někdy mluví jako o české doomové „superskupině“, si u užšího spektra obecenstva libujícího si ve věcech nekrotických již dobylo uznání, jejich ambiciózní třetí deska Epigrammata ale míří výš a dál, než co jsme zatím od nich mohli slyšet. Že tento počin skupiny, v níž působí současní či bývalí členové nyní už zaniklé kultovní doomové kapely Dissolving of Prodigy a předních zástupců domácí metalové scény Self-Hatred a Panychida, je ambiciózní a svým způsobem unikátní, je jasné už ze stručného popisu toho, do čeho se kapela na Epigrammata pustila: crossover doomu a death metalu ve stylu My…

Mívám ve zvyku udržovat si u black metalových alb nadhled a příliš se nezaobírat tématy. Většinou jsou si podobná, většinou jde o styl a jeho znaky. Ne, nepohrdám žánrem, nevysmívám se mu, a když, občas, není to nikdy výsměch povýšence, který by trousil věty typu: „Tak tohle už mám nějakou dobu za sebou.“ Naopak. Bez black metalu by byl můj svět chudší o několik mimořádných alb. A jedním z nich by třeba bylo i album kapely Hiidenhauta, „Noitia on minun sukuni“. Black s dávkou hravosti, která protkává závažnost, brutalitu i eleganci melodičnosti, mužský a ženský vokál, který mě zaujal na první poslech.…

1 6 7 8 9 10 32