Prohlížíte: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Ulvegr, projekt dvojice Helg (KZOHH, Khors, ex Ygg) a Odalv (Elderblood, KZOHH, ex Nokturnal Mortum, ex Ygg), platí za jedno z nejuznávanějších jmen ukrajinské BM scény mezi lidmi, kteří se na undergroundové scéně pohybují. Předchozí nahrávka „Titahion: Kaos Manifest“ byla nečekaným tahem, protože se v jejím případě Ukrajinci inspirovali egyptskou mytologií a Lovecraftem, díky čemuž jinak agresivní tvorba dvojice obsáhla exotické ambientní pasáže. Přes nezměrné kvality tento tah povíce lidí nepochopilo. Ulvegr vsadili na atmosferičtější hudební produkci a některé to prostě nechytlo. Na desce jsem také vycítil vliv KZOHH, kteří v té době získávali na renomé více a více. V…

Metalcorová pevnina se opět otřásla v základech a porodila novou existenci v podobě čerstvého alba australských Parkway Drive. Jejich zbrusu nový počin „Reverence“ způsobil pořádné zemětřesení a rozházel jejich fanouškovskou základnu. Předtím, než jsem se k jeho poslechu dostala, ze všech stran se na mě valily vesměs negativní emoce a názory metalových elitistů, kteří svou oblíbenou kapelu strhli do propasti zapomění, křečovitě si střežíce alba „Atlas“ a „Horizons“. Než se nové dětátko vyplavilo na zemský povrch, byli nám nabídnuty tři singly, z nichž na mě silně zapůsobil jen jeden, a to „Wishing Wells“. U ostatních jsem i já sama tušila…

Fragments of Unbecoming nejsou na scéně nováčky. Už od roku 2002 tvoří jednolitý koncept svojí hudby. Kdo Fragments zná, asi ví, že jejich první album „Bloodred Tales: Chapter I. – The Crimson Season“ bylo zároveň první kapitolou rozsáhlého konceptu, který je vytvářen už šestnáct let. Po pravdě, první album mě nijak nenadchlo, znělo trochu tupě, jeho syrovost nevypadala jako záměr, ale jako neumětelství, a hudba mě nudila. V pokračování příběhu, nazvaném „Skywards: Chater II. – A Sylphe’s Ascension“, se už dělo víc věcí. Hudba ale zůstávala trochu v pozadí příběhu a díky své neměnnosti působila víc jako black než melodeath. Konceptu Fragments…

Symfonický metal je velmi široký pojem a jeho zastoupení je na scéně opravdu ve velké koncentraci, jak už u začínajících kapel, tak u těch „profláknutých“. I přes to, jak často omílaný tento žánr je, řekla bych, že je velmi složitý na profesionální podání. A symphonic metalové album se mi dostalo do ruky i tentokrát a bylo jím album „Za hradbami času“ od kapely Rosa Nocturna. Ze všeho nejdřív je ale nutné osvětlit význam slova kapela, které v tomto případě není nevhodnějším označením. Rosa Nocturna byla dlouho kapelou, ale po odchodu všech členů, kromě Tondy Bučka aka Gabriela, zůstala Rosa Nocturna čistě…

Formace Et Moriemur, o které se někdy mluví jako o české doomové „superskupině“, si u užšího spektra obecenstva libujícího si ve věcech nekrotických již dobylo uznání, jejich ambiciózní třetí deska Epigrammata ale míří výš a dál, než co jsme zatím od nich mohli slyšet. Že tento počin skupiny, v níž působí současní či bývalí členové nyní už zaniklé kultovní doomové kapely Dissolving of Prodigy a předních zástupců domácí metalové scény Self-Hatred a Panychida, je ambiciózní a svým způsobem unikátní, je jasné už ze stručného popisu toho, do čeho se kapela na Epigrammata pustila: crossover doomu a death metalu ve stylu My…

Mívám ve zvyku udržovat si u black metalových alb nadhled a příliš se nezaobírat tématy. Většinou jsou si podobná, většinou jde o styl a jeho znaky. Ne, nepohrdám žánrem, nevysmívám se mu, a když, občas, není to nikdy výsměch povýšence, který by trousil věty typu: „Tak tohle už mám nějakou dobu za sebou.“ Naopak. Bez black metalu by byl můj svět chudší o několik mimořádných alb. A jedním z nich by třeba bylo i album kapely Hiidenhauta, „Noitia on minun sukuni“. Black s dávkou hravosti, která protkává závažnost, brutalitu i eleganci melodičnosti, mužský a ženský vokál, který mě zaujal na první poslech.…

Kultovní finská černota Horna je poslední dobou poměrně aktivní. Poslední vydaná řadovka „Hengen tulet“ sice vyšla v roce 2015, Horna se však začala aktivně věnovat vedlejším nosičům. Ty svojí kvalitou za alby rozhodně nezaostávají, což se u mnohých jiných skupin říci nedá. Na začátku letošního roku Finové vydali jedno splitko se švýcarským projektem Pure (za ním nestojí nikdo jiný, než Ormenos z Borgne, Deathrow a mnoho dalších). No a EP pojmenované „Kuolleiden kuu“. Rozhodl jsem se, že postupně představím a srovnám oba počiny. Když jsem poprvé uslyšel čtyřskladbové „Kuolleiden kuu“, vybavilo se mi právě „Hengen tulet“. Produkce a celkové vyznění…

Sázka na příjemnost. Red Eleven představují hodně chytlavý rock s výraznou složkou absolutní vymazlenosti. Vždycky jsem u nich měla pocit, že svou hudbu dělají jen tak mimochodem, pro zábavu. To se nezměnilo ani s posledním albem, které vyšlo u Inverse Records v březnu tohoto roku. EP „Fueled by Fire“ si na nic nehraje. Rockeři z finské Jyväskylä jsou dost tvůrčí, od roku 2009, kdy byli založeni, prakticky každý rok vyplní alespoň singlem, ale nešetří ani dlouhohrajícími nahrávkami. Poslední dlouhohrající album „Collect Your Scars“ z roku 2016 bylo hodně nadstandardní a kritika nešetřila chválou. I já jsem si na albu ujela a vytvořila si na něj…

Nějak už jsem nedoufala, že by Alghazanth ještě vydali album. Dlouhých pět let od posledního kousku „The Three-Faced Pilgrim“ naznačovalo, že expresivní symfonici v černém končí a zůstanou u sedmi dlouhohrajících počinů. Finové ale narušili symbolickou sedmičku a vstoupili do vztahu se sudými čísly. A jsou to oni. Poznávám je ve zvuku, poznávám jejich charakter, poznávám Alghazanth v celé šíři jejich rozepjatých, kožnatých křídel. „Eight Coffin Nails“ je rozloučení. Je to prý poslední album, které kapela vydá. Ráda bych věřila, že je tohle oznámení jen nová tortura a že není skutečné. Bylo to jako zjevení, slyšet „Vinum Intus“. Pořád je tím nejsilnějším poutem,…

Na konci loňského roku vyšlo slovenské pagan/blackové hordě Ramchat druhé album nazvané „Nepočaria!“. Debutem „Atrana“ si kapela okola Pavola „Hiraxe“ Baričáka nastavila laťku celkem vysoko, takže bylo na co navazovat. A Ramchat nezklamali! Hned úvodní „Tak si spomeň“ otvírá desku ve velkém stylu. Zpěvák Walki vás svým hlasem zválcuje a když se k němu přidá doprovodným hlasem Irina Zybina z Grai, dostává se celá píseň o level výš. Svůj um předvedou při sólech i oba kytaristé a tak „Nepočaria!“ láká do dalšího poslechu. Ten nabízí obrovskou nálož melodií, za které by se nestyděly ani věhlasnější spolky. Ostře řezané riffy dodávají…

1 7 8 9 10 11 33